Fakta a mýty

Mýtus 1:

„Společenská odpovědnost firem je jen pro velké firmy, které mají možnost zaměstnávat CSR manažera.“

Koncept společenské odpovědnosti není náročný, a proto jej mohou realizovat snadno i malé a střední firmy. Obecně řečeno, CSR je vše, co děláte, děláno odpovědně. Není třeba provádět složité audity CSR, stačí, aby na počátku stála dobrá vůle zamýšlet se nad činností a provádět pracovní úkony odpovědně, hospodárně a seriozně. Stejně tak není zapotřebí zavádět složité CSR směrnice. Přístup ke společenské odpovědnosti spočívá rovněž v krátkém kodexu přišpendleném na firemní nástěnce. Postačí, aby kodex obsahoval tři cíle vytyčené na měsíc, jež budou nadále rozšiřovány. Společenská odpovědnost, v rovině environmentální, tak může být výměna klasických odpadkových košů za koše na tříděný odpad. Z hlediska dobrých vztahů s místní komunitou můžeme odpovědnost spatřovat také v poskytnutí neplaceného volna pro zaměstnance, který vede dětské tábory. Na úrovni ekonomické jde například o zavedení kodexu pro odpovědné podnikání, jenž bude zahrnovat pravidla pro přijímání darů, správné komunikace s obchodními partnery či návod na stanovení férového přístupu k subdodavatelům.

Mýtus 2:

„Být společensky odpovědnou firmou je drahé.“

Opak je pravdou. Být společensky odpovědnou firmou znamená upevňovat své postavení na trhu skrze tvorbu zdravé a hospodárné firmy. Jednotlivá opatření, která tvoří společenskou odpovědnost, přinášejí nemalé úspory. Například, odpovědný přístup k nakládání s odpady vede k předcházení vysokých pokut. Vytváření příjemného pracovního prostředí a férový přístup k zaměstnancům je cestou k upevňování zaměstnanecké loajality a snížení nákladů spojených s náborem nových pracovníků v případě vysoké fluktuace zaměstnanců. Drobná opatření typu podávání kohoutkové vody namísto balené, instalace kvalitní tiskárny na chodbě místo tiskárny v každé kanceláři, to a mnohé další přináší firmám statisícové úspory.

Mýtus 3:

„Být společensky odpovědnou firmu znamená dávat dary.“

Koncept společenské odpovědnosti firem se velmi často a mylně zaměňuje s filantropií. Filantropie je omezená na rozdávání finančních, materiálních či nemateriálních darů. Společenská odpovědnost firem je koncept daleko širší. CSR, jak je v anglickém překladu společenská odpovědnost firem nazývána, stojí na 3 pilířích: people – planet – profit. Tedy, odpovědný přístup firmy spočívá jednak v odpovědném přístupu k lidem (všem, kteří přicházejí s firmou v kontakt: zaměstnanci, subdodavatelé, obchodní partneři, akcionáři, komunita, ve které působí atd.), k planetě (firma se musí chovat šetrně k životnímu prostředí) a také k profitu (zisk má být generován odpovědně tj. bez korupce, bez střetu zájmů, bez neférového rozdílení zisku). Filantropie je tudíž pouze součástí CSR.

Mýtus 4:

„Být společensky odpovědnou firmou podrývá možnost být konkurenceschopnou firmou.“

Společensky odpovědná firma je firmou, která dbá o svůj image. Firma, jenž se nechová společensky odpovědně, může v budoucnu čelit kauzám, které mohou přímo zavinit její zánik. Případy bojkotů zboží ze strany zákazníků z důvodu neetického chování firmy  jsou četné. Jako příklad lze uvést firmu H&M, která se musela vypořádat s odmítáním textilního zboží, pro jehož výrobu využívala dětskou práci. S ohledem na neetické zacházení se zaměstnanci vzdorovala bojkotu produktů potravinářská firma Chiquita. Podobně na svůj neetický přístup k pracovníkům subdodavatelů doplatila i firma Apple. Mezi další firmy potýkající se s odmítavým přístupem ze strany zákazníků lze zařadit firmu Tiffany a DeBeers za prodeje diamantů z válečných zón či firmu Shell za znečišťování prostředí těžby ropy v deltě Nigeru. Nyní již všechny výše uvedené společnosti vidí v důsledném dodržování zásad společenské odpovědnosti jedinou cestu, jak zachovat a posílit své postavení na trhu. Firmy, které nerespektují potřeby, přání a očekávání zákazníků, své setrvání na trhu naopak vážně poškozují. Přestože v České republice nemají zákazníci ve zvyku bojkotovat zboží tak, jak je tomu v zahraničí, stále platí, že být společensky odpovědnou firmou se vyplácí. Takováto společnost je atraktivním zaměstnavatelem a má možnost přilákat ty nejlepší pracovníky. Práce pro zaměstnavatele se skvělým image je totiž prestižní záležitostí. A právě schopnosti, dovednosti a zkušenosti těchto zaměstnanců tvoří klíč k rozvoji podniku a upevnění jeho postavení na trhu.

Mýtus 5:

„CSR je jen PR, prázdná bublina.“

CSR může být jen PR, pokud je takto zneužito, ale není to pravidlem. V zásadě v současné chvíli vidíme více příkladů dobrého CSR s nulovým PR. Jedná se zejména o malé a střední firmy, které nemají kapacity medializovat své aktivity, ale právě ony jsou důležitými lokálními zaměstnavateli a z důvodu nízké míry anonymity se chovají o to více eticky a korektně. Tyto malé a střední podniky podporují často aktivity komunit, jako například místní fotbalový klub nebo výstavbu dětského hřiště, aniž by se tím pyšnily. Taktéž jsou odpovědné k životnímu prostředí, protože více než firmy velké počítají a efektivně nakládají se zdroji, optimalizují.

Mýtus 6:

„Být společensky odpovědnou firmou stojí čas a peníze, není kde brát nápady.“

Luxus, kterým je zaměstnávání manažera společenské odpovědnosti, si mohou dovolit jen větší firmy. Ty často tuto pozici spojují s agendou manažera komunikace či personalisty. Přesto, jak malé firmy, tak ty velké, nemusí vynakládat čas a peníze na tvorbu své politiky CSR. Dobré nápady existují a jsou volně přístupné. Cílem řady neziskových organizací je předkládat firmám jasné a stručné návody k realizaci společensky odpovědných aktivit. V rámci platforem, které se CSR dlouhodobě věnují, mohou „začátečníci“ získat cenné zkušenosti za minimální finanční obnos a čas. V případě, že firmy nemají zájem tvořit platformu, kde k výměně zkušeností dochází, mohou navštívit některý z portálů věnovaných CSR. Další možnost, jak získat cenné informace spočívá v bezplatné konzultační službě.

Mýtus 7:

„Společensky odpovědná firma nerozvazuje pracovní poměr se svými zaměstnancemi.“

Bohužel není možné, aby firma nepropouštěla své zaměstnance. Pokud si to vyžádají okolnosti – nastane ekonomická recese, dojde k poklesu odbytu zboží či služeb, ke změně technologických postupů atd. – i firma, která se proklamuje a jedná společensky odpovědně, je občas vlivem nepříznivých okolností nucena rozvázat pracovní poměr s některými ze svých pracovníků. A v této chvíli přichází na řadu její odpovědnost, která spočívá právě ve způsobu propuštění. Zaměstnanci by měli být o ukončení pracovního poměru řádně a včasně informováni, měl by jim být sdělen důvod a případně nabídnuto školení, jež by jim usnadnilo získání nového zaměstnaní. Jedná se například o kurzy psaní životopisu, jak se správně připravit na přijímací pohovor apod. Tedy, být odpovědnou firmou znamená jednat se svým zaměstnancem korektně i ve chvíli, kdy opouští firmu. Na podporu odpovědného a lidského přístupu k propouštění zaměstnanců je možné, za určitých podmínek, ve spolupráci se státními orgány využít finančních prostředků globalizačního fondu (Evropský fond pro přizpůsobení se globalizaci (EGF)).

Související odkazy